ZÁPIS ZE ZASEDÁNÍ UR DAMU ZE 7. ČERVNA 2017

Místo: Divadelní fakulta AMU v Praze, Karlova 26, Praha 1, zasedací místnost S202 a Hallerův sál

Datum, čas: 7. 6. 2017, od 14:30 hod.

Program jednání UR DAMU:

1. Zahájení UR DAMU a schválení programu zasedání.
2. Schválení zkušebních komisí pro státní magisterské zkoušky na katedře činoherního divadla.
3. Schválení hodnotící komise k habilitačnímu řízení Mgr. Jany Altmannové.
4. Schválení hodnotící komise k habilitačnímu řízení Mgr. Martiny Musilové, Ph.D.
5. Různé.
6. Řízení ke jmenování profesorkou doc. MgA. Zuzany Sílové, Ph.D.
7. Řízení ke jmenování profesorem doc. Ing. arch. MgA. Ondřeje Nekvasila.

1. Zahájení UR DAMU a schválení programu zasedání

Děkanka DAMU Doubravka Svobodová jako předsedkyně UR DAMU zahájila červnové zasedání UR DAMU a informovala o budoucích změnách ve složení UR DAMU. Prof. PhDr. Eva Stehlíková požádala od nadcházejícího akademického roku o ukončení svého členství v UR DAMU. Děkanka Svobodová vyjádřila prof. Stehlíkové veliké poděkování za její práci v UR DAMU a vyjádřila přání, aby její spolupráce s fakultou pokračovala i v budoucnu.

(Pozn. Předsedkyni UR DAMU D. Svobodové zaslal svoji žádost o ukončení členství v UR DAMU též doc. PhDr. Jan Dvořák.)

D. Svobodová v souvislosti s tím požádala a vyzvala členy UR k zaslání návrhů na nové členy UR DAMU (mimo akademickou obec DAMU).

Předsedkyně UR DAMU též na úvod připomněla dohodnutý termín dalšího zasedání UR DAMU, a to v listopadu 2017 (8. 11.).

Doc. J. Provazník dále seznámil členy UR DAMU s body programu, které nebyly předem avizovány (body 2, 3, 4). V případě obou navržených hodnotících komisí (body programu 3 a 4) bylo členství v komisích se všemi kandidáty předjednáno a odsouhlaseno. Pan doktor M. Pšenička zatím žádost o habilitační řízení před UR DAMU odložil z pracovních důvodů, složení hodnotící komise na jeho habilitační řízení zatím nebude projednáváno.

2. Schválení zkušebních komisí pro státní magisterské zkoušky na katedře činoherního divadla (KČD)

Členům UR DAMU byly předloženy tyto návrhy na zkušební komise pro státní magisterské zkoušky na KČD:

a) studijní program činoherní herectví:

Předseda: doc. Zuzana Sílová, Ph.D.

Tajemnice: MgA. Zdeňka Sajfertová

Členové komise: doc. MgA. Eva Salzmannová, MgA. Martina Schlegelová, prof. MgA. Jan Burian, o. a. Ladislav Mrkvička, doc. MgA. Tomáš Töpfer, doc. Mgr. Milan Schejbal, MgA. Jaroslava Šiktancová, PhD., MgA. Miroslava Pleštilová, MgA. Tomáš Pavelka

Hosté: Ondřej Vetchý, Taťjana Medvecká

b) studijní program činoherní režie a dramaturgie:

Předseda: prof. Jaroslav Vostrý

Tajemnice: Mgr. Jana Kudláčková

Členové komise: prof. MgA. Jan Burian, prof. Jan Císař, doc. Jakub Korčák, doc. Zuzana Sílová, Ph.D.,     prof. Jan Vedral, MgA. Juraj Deák, prof. PhDr. Daria Ullrichová, o. a. Jan Nebeský, Mgr. Daniel Hrbek, Ph.D.,

Hosté: o. a. Hana Burešová, o. a. Ladislav Smoček

c) anglický program KČD – činoherní režie:

Předseda: doc. Jakub Korčák

Tajemnice: Mgr. Jana Kudláčková

Členové komise: prof. MgA. Jan Burian, Mgr. Daniel Hrbek, Ph.D., Jitka Goriaux Pelechová, Ph.D.

Hosté: o. a. Ludmila Engelová                               

3. Schválení hodnotící komise k habilitačnímu řízení Mgr. Jany Altmannové

Členům UR DAMU byl předložen návrh na složení komise pro habilitační řízení Mgr. Jany Altmannové (téma práce: Hlas a mluvené slovo v tvorbě herce alternativního a loutkového divadla).

Hodnotící komise:

prof. Hartmut Lorenz, Ernst Busch Schule Berlin (předseda)

Jiří Kodeš, režisér, nezávislý odborník

Šárka Váchová, nezávislý odborník

MgA. Jiří Havelka, DAMU

doc. Marek Bečka, DAMU

K tomuto návrhu proběhla diskuse členů UR. Prof. Makonj upozornil, že Š. Váchová je spíše výtvarnice, a přitom práce se týká opět jevištní řeči. Doc. Hančil vznesl dotaz k identifikaci osoby Jiřího Kodeše a vyjádřil nesouhlas s nominací na předsedu této komise. Prof. Etlík připomněl předchozí pokus o neúspěšné habilitační řízení před UR DAMU. Navržené složení komise nepokládá za dostatečně kvalitní. Pochybnosti o složení komise vyjádřil též prof. Vyskočil, komise nemá jeho důvěru.

Doc. Provazník vyzval členy UR k zaslání návrhů na nové členy hodnotící komise pro toto řízení, aby se UR DAMU mohla vyjádřit k novému návrhu složení hodnotící komise pro habilitační řízení Mgr. Jany Altmannové per rollam.

4. Schválení hodnotící komise k habilitačnímu řízení Mgr. Martiny Musilové, Ph.D.

Členům UR DAMU byl předložen následující návrh na složení komise pro habilitační řízení Mgr. Martiny Musilové:

Hodnotící komise:

prof. PhDr. Jan Hyvnar (předseda)

doc. MgA. Jan Hančil, DAMU, rektor AMU

prof. PhDr. Tatjana Lazorčáková, Ph.D., FF Univerzity Palackého, Olomouc

prof. PhDr. Josef Kovalčuk, JAMU

doc. MgA. Pierre Nadaud, JAMU

D. Svobodová představila M. Musilovou (působí jako pedagog primárně na katedře teorie a kritiky DAMU a také na dalších katedrách DAMU, na Pedagogické fakultě MU Brno, na JAMU atd.). Aktuálně se ve své práci zaměřuje na pohybové divadlo, což se více váže na katedru autorské tvorby a pedagogiky. Mgr. M. Musilová je činná ve více oborech (herectví, dramaturgie atd.). Její habilitační práce je zaměřena na práci s tělem. Kromě působení na DAMU absolvovala rovněž doktorské studium na FF (obor divadelní věda), kde se věnovala B. Brechtovi.

Prof. Stehlíková připomněla aktuální práci a činnost Mgr. M. Musilové v Brně. Mgr. Musilová má velmi dobré výsledky. Prof. Kovalčuk také potvrdil, že na JAMU je Mgr. M. Musilová vnímaná také jako velmi dobrý pedagog.

5. Různé

D. Svobodová v tomto bodě podala informace o aktuálním procesu aktualizace jednacího řádu UR DAMU. Po schválení nového zákona o VŠ následovala smršť aktualizací interních předpisů. Fakulta už má nový statut DAMU, nový volební a jednací řád AS DAMU a nyní doc. Provazník zpracoval aktualizaci jednacího řádu UR DAMU. Těsně před zahájením UR DAMU byla aktualizace rozeslána k vnitřnímu připomínkovému řízení v rámci školy, zatím nejsou shromážděny všechny připomínky. Cca během 14 dnů obdrží členové UR DAMU návrh aktualizovaného jednacího řádu UR se žádostí o jeho schválení per rollam. Základní navrhovaná změna je tato: děkan může jmenovat emeritního člena UR, který má právo se zúčastnit jednání UR bez práva hlasování. Doc. Provazník dále zmínil další novinku: členové UR končí ve svých funkcích s ukončením volebního období děkana DAMU, nový děkan fakulty si volí novou UR.

Prof. Makonj upozornil na to, že akademický senát AMU se do září již nesejde, a zda to není problém s ohledem na proces schvalování a termín platnosti, resp. účinnosti nového jednacího řádu. Doc. Hančil uvedl, že schválení akademickým senátem AMU může proběhnout později.

6. Řízení ke jmenování profesorkou doc. MgA. Zuzany Sílové, Ph.D.

Obor: Dramatická umění

Profesorská přednáška: Herectví a dramaturgie

Složení hodnotící komise ke jmenování profesorkou:

prof. Jan Burian, DAMU (předseda), prof. PhDr. Jan Císař, CSc., DAMU, prof. PhDr. Miroslav Plešák, JAMU, doc. MgA. Zbyněk Srba, JAMU, Mgr. Jiří Šesták, Ph.D., režisér, herec, dramaturg, nezávislý odborník

Stanovisko hodnotící komise ke jmenování profesorkou:

Doc. Sílová působí jako vedoucí Ústavu teorie scénické tvorby a jako pedagožka KČD a je významnou osobností české teatrologie. Působila v angažmá v Karlových Varech a v Opavě. Po studiu na DAMU prošla rozsáhlou praxí v divadlech (Vinohradské divadlo, Činoherní klub…). Její první publikace se zaměřovaly na hereckou problematiku, prokázala zde znamenitou erudici. Krátká herecká praxe, komplexní znalost práce na inscenaci, teoretické zázemí a konečně pečlivé a důkladné studium materiálových pramenů z ní učinily přední historiografku českého činoherního herectví. Podstatnou složkou její činnosti je editorská a redaktorská práce. Doc. Sílová působila jako redaktorka časopisu Disk a malé i velké řady edice Disk. Je stále v kontaktu se současným divadlem, sleduje aktivně i zahraniční divadlo, neváhá vyjíždět i se studenty do evropských zahraničních divadel, v rámci své pedagogické práce se věnuje též tvůrčím předmětům. Doc. Sílová předložila všechny potřebné doklady. Komise se seznámila s vyjádřeními prof. Buriana a prof. Císaře a ztotožňuje se s jejich doporučeními pokračovat v řízení před UR DAMU. V tajném hlasování členů hodnotící komise bylo schváleno navrhnout UR DAMU jmenování doc. Sílové profesorkou pro obor dramatická umění (pro 5, proti 0, zdržel se 0).

Přednáška doc. Zuzany Sílové:

Doc. Sílová na úvod vysvětlila zaměření své profesorské přednášky a práce, a to na vztah herectví a dramaturgie z širšího hlediska na základě zkušeností z předmětů, které učí a kterým se dlouhodobě věnuje z obecnějšího pohledu výuky teorie a historie. Doc. Sílová představila svůj přístup na předmětu Podoby herectví, který je předepsán pro Bc. stupeň studia na KČD. Metodicky zde kombinuje přednášku s proseminářem, to znamená, že v něm i herci v obou semestrech odevzdávají písemné práce. Předmět Podoby herectví má studentům ukázat vývoj moderního herectví v kontextu západní kultury od Stanislavského po dnešek. Důležitou pomůckou je promítání dvou speciálně komponovaných úryvků z našich i zahraničních filmů.  Jde o filmy a záznamy inscenací s nejvýznamnějšími herci a herečkami z vývojových etap dnešní dobu bezprostředně předcházejících. Vždy se přitom ukáže, že tyto filmy a herce a herečky dnešní studenti skoro neznají. Doc. Sílová se snaží ukázat, co v tvorbě těchto herců můžeme nazvat tendencemi moderního herectví: tendencemi souvisejícími s obecnějšími tendencemi moderního scénického umění. A co to má společného s dramaturgií?

Doc. Sílová se dotkla osobnosti zakladatele evropské dramaturgie G. E Lessinga, který se soustředil na vytyčování určitých základních tendencí, přičemž za nejdůležitější považoval dvě: tendenci vycházející z francouzského klasicismu a tendenci shakespearovskou.  Podle doc. Sílové je dramaturgie vždycky nejenom věcí výběru titulů, ale i v praktickém ohledu sledováním i vytyčováním tendencí scénického vyjadřování a v teoreticko-historickém ohledu výzkumem těchto tendencí.

Pokud jde o rozpětí jednotlivých stylů a směrů, zůstává doc. Sílová na půdě KČD v základním rozmezí současné činohry. A je v zájmu budoucnosti našich studentů, aby se při studiu nezůstávalo jenom u módních tendencí, ale šlo se až k jejich pramenům.

Doc. Sílová také poukázala k antické a židovsko-křesťanské tradici a připomněla v této souvislosti důležitý obecně kulturní rozměr dramaturgického přístupu a dramaturgického uvažování. Doc. Sílová také připomněla, že je krátkozraké současné preferování bezprostřední přítomnosti, což nám ukazuje právě divadlo. Každé představení se po jeho skončení stává historií. Je důležité to „minulé“ zhodnotit, reflektovat, ať už rozvinutím něčeho předcházejícího nebo jeho odmítnutím. A stejně tak důležité je, abychom naše studenty naučili vést reflexe na určité úrovni poznání. Předmět Podoby herectví má pomocí ukázek, výkladu či vlastní studentské reflexe přispět k tomu, aby studenti objevili sami sebe. Jako pedagog se doc. Sílová snaží i v tomto předmětu studentům objevit a vyložit příslušné tendence, které poukazují k hlubšímu smyslu toho, co se dnes v našem oboru děje, na co je možné a nutné se připravit. Skvělou schopnost identifikace rozhodujících tendencí v českém komediálním herectví a v české komice prokázal Jindřich Vodák. Mezi tendencemi tak dle doc. Sílové můžeme a musíme rozeznávat tendence obecně kulturní, žánrově-stylové, obecné i osobnostní i další. To, čím se stýkají ty obecné s tím osobním, je vždycky jisté téma a jistý způsob tematizace. Téma nikoli ve smyslu námětu, ale ve smyslu hledání a nalézání potenciálního smyslu.

Na rozvíjení osobních témat herců v inscenačním procesu, jehož výstupem je svébytné dílo  – herecká postava, postavil svou hereckou dramaturgii Jiří Frejka, který pokračoval ve vlastním předválečném úsilí. Navázal na něj např. Otomar Krejča, zejména v Národním divadle, a tak by se dalo pokračovat přes Semafor k Činohernímu klubu, kde se rozvinula tendence české divadelní tradice, která reprezentuje pokračování komedie dell´arte i v divadle.

Je-li tedy rozvíjení hercova tématu závislé také na dramaturgii jako vhodném výběru titulů, námětů – volbě, která takové rozvíjení hercům umožňuje, ba ho předpokládá či přímo iniciuje –, slouží dramaturgie jako východisko pro herecké sebepoznávání. Je důležité, aby možnost sebepoznávání nekončila jen u té volby – u zadání úkolu/role, ale opravdu se rozvíjela a naplňovala prostřednictvím realizace inscenace, skrze inscenační proces. V semináři Podoby herectví doc. Sílová používá často ukázky s Ivou Janžurovou v Petrolejových lampách. Je smutné konstatovat, o co byla česká kultura připravena, když byla tato herecká osobnost v době normalizace odkázána svou tvořivost či osobní kouzlo vkládat jak v divadle, tak ve filmu do nejrůznějšího dobového zábavního repertoáru. Nedostávají-li herci příležitosti adekvátní jejich talentu, tvořivost se rozmělňuje.

Herecký osud svých absolventů nemůže škola ovlivnit, ale může ovlivnit jejich cestu, cestu sebepoznání, pomoci jim nalézat sebe samé. K výuce historických a teoretických předmětů potřebujeme výzkum, a to i toho, co je živé a čeho nejvýznamnější součást představují talenty, které se ve škole snažíme kultivovat. I samotná výuka a poznávání, co to talent je, představuje výzkum svého druhu. Nejde jen o výuku vlastního předmětu, ale účast na výuce v celém rozsahu, zejména ve vztahu a spolupráci hlavních a speciálních předmětů. I proto je výuka na umělecké škole pro historika umění neocenitelná. Činnost Ústavu teorie scénické tvorby, který doc. Sílová vede, je neoddělitelná od výuky v různých předmětech i v celém jejím rozsahu, směřující na KČD k předmětu Scénická tvorba. Právě z tohoto hlediska představují všechny předměty speciálního historicko-teoretického cyklu pro doc. Sílovou vlastně dramaturgii.

Diskuse:

D. Svobodová: S odkazem na teze doc. Sílové o tom, že některé herecké talenty, které měly potenciál, byly nuceny v normalizační době se rozplynout v normalizačních komediích, poukázala na to, že to vypadá, že spousta nynějších absolventů je k tomuto nucena taky díky příležitostem, které jsou jim nabízeny.

Z. Sílová: Doc. Sílová vidí jako velmi důležité věnovat se kvalitní dramaturgii, aby ti lidé, kteří to mohou ovlivnit, si uvědomili svoji odpovědnost.

J. Etlík se vrátil k otázce, jak je to s hereckými tématy a jejich rozvíjením. Zajímají ho případy, kdy velcí režiséři s velkými herci nebyli schopni nalézt společnou řeč (Krejča se Štěpánkem apod.). Je podmínkou jen to, že dramaturgie má být poučená a dobře připravená? Není to i problém režijní?

Z. Sílová připomněla vztah Frejka-Šmeral. Vzájemné neporozumění mělo kořeny spíše v politické rovině (ostatně nikdo jiný pro Šmerala neudělal víc než Frejka). Je to ale také otázka hlubšího zaměření obou tvůrců: když není nastolen princip vzájemnosti, netvoří se na společné vlně. To se stalo i A. Radokovi s významnými herci (J. Adamová…); v tomto případě šlo o jiný umělecký názor. A přesto to těmto lidem přeneslo i jistý druh poznání, který se nakonec promítl do jejich tvorby.

E. Salzmanová ocenila přednášku, velmi ji zaujala, byla ovšem náročná, řadu věcí si bude muset teprve zpracovat. Co se týče zápasu o osobní téma: Tato meta je podle E. Salzmannové dnes pro herce skoro nedosažitelná, tento „zápas“ se dnes v divadlech neodehrává a není očekáván. Možná to souvisí s tím, že na prvním místě je jevištní obraz a herec, který podnikne zápas o osobní téma, by byl vykázán. Prostor najít osobní téma je dnes spíše ve filmu (ne ovšem v seriálech), tam se to někdy povede. Ale v divadle má E. Salzmannová pocit, že to není na pořadu dne, že se to nepředpokládá, že to není to, co se od herce očekává.

J. Deák: V reakci na komentář E. Salzmannové poukázal na to, že to je případ Š. Pácla, který se o to snažil v Národním divadle, a proto zde končí.

Z. Sílová: V této souvislosti uvedla jako příklad hru Filipa Rajmonta s textem Milana Šotka v Národním divadle (dále jen ND) („písmenková situace“, která nám připraví fantastické komediální číslo). Z. Sílová v reakci na komentář E. Salzmannové připomněla skutečnost, kdy řada herců utíká ke svým vlastním produkcím, vč. herců Národního divadla. Kdysi byly tzv. konverzačky, se kterými se jezdilo po zájezdech, doplněním repertoáru, který se hrál v ND apod. Udržovalo to herce v určité kondici v žánru, ke kterému neměli v divadle tolik příležitostí.

Zuzana Černá vznesla dotaz, jak je to na poli improvizovaného divadla nebo performativního divadla. Domnívá se Z. Sílová, že dialog tam není možný?

Z. Sílová: Performerství je více sebevyjádřením. Ale dialog tu samozřejmě možný je, záleží na tom, kdo ten dialog vede.

7. Řízení ke jmenování profesorem doc. Ing. arch. MgA. Ondřeje Nekvasila

Obor: Dramatická umění

Profesorská přednáška: Filmová scénografie v 21. století, nové nástroje pro navrhování a realizaci filmové scénografie

Složení hodnotící komise ke jmenování profesorem:

Předseda komise: prof. Jan Dušek, DAMU

členové: doc. Karel Glogr, DAMU, David Radok, režisér a nezávislý odborník, doc. Jan Štěpánek, scénograf a nezávislý odborník, Jan Vlasák, filmový architekt a výtvarník, nezávislý odborník,

Stanovisko hodnotící komise ke jmenování profesorem:

Doc. O. Nekvasil je vynikajícím českým scénografem, spolupracoval s řadou významných režisérů divadelních představení i s režiséry hraného filmu. Je známý vysokou úrovní scénografické práce, která svým výtvarně-dramaturgickým pojetím překračuje evropský formát. Kromě KS DAMU studoval na Fakultě architektury ČVUT. Proto jeho dramatické cítění vždy doprovází technická a technologická preciznost. Nekvasilova výtvarná činnost pro film mu vynesla řadu významných ocenění. Vedle čtyř nominací na Českého lva to je především prestižní cena EMMY z roku 2001 za film Deník Anne Frankové. O. Nekvasil již 15 let pedagogicky vede ateliér filmové a televizní scénografie na KS DAMU. Za tu dobu ovlivnil celou řadu výrazných filmových tvůrců. Ve své pedagogické práci reflektuje bohaté profesionální zkušenosti nejen z práce pro film, ale také pro divadlo. Hodnotící komise konstatuje, že uchazeč předložil všechny požadované doklady, posoudila kvalifikaci uchazeče, seznámila se s vyjádřeními prof. J. Duška a prof. M. Jíchy a ztotožňuje se s jejich doporučeními pokračovat v profesorském řízení O. Nekvasila před uměleckou radou DAMU.

V tajném hlasování členů hodnotící komise bylo schváleno usnesení navrhnout umělecké radě DAMU v Praze jmenování doc. Ing. arch. MgA. Ondřeje Nekvasila profesorem pro obor Dramatická umění (pro 5, proti 0, zdržel se 0).

Přednáška doc. Ondřeje Nekvasila:

O. Nekvasil se na úvod vyjádřil k názvu specializace filmové scénografie na katedře scénografie DAMU (dále jen KS). Úplně původní název zněl Scénografie filmu a televize. V současné době technologický vývoj záznamové a prezentační techniky rozdíl ve způsobu natáčení a prezentace díla zcela smazal. Vhodný název by tak byl Scénografie dramatického audiovizuálního díla, zjednodušeně tak používá O. Nekvasil název Filmová scénografie. Filmovou scénografii začal přednášet na DAMU v průběhu 80. let prof. Ditrich jako dvousemestrální předmět pro studenty 3. ročníku KS. V druhé polovině 80. let pak prof. Ditrich inicioval vznik kombinovaného studia architektury a filmové scénografie. Původně bylo studium jen pro studenty architektury ČVUT, pak bylo rozděleno na bakalářský a magisterský stupeň. Postupně se studium změnilo na magisterskou specializaci filmové scénografie, nejprve v tříletém formátu, pak pod tlakem bylo zkráceno na dva roky podle akreditační komise.

Co se týče výběru uchazečů do magisterského studia, snažíme se najít lidi, kteří vůbec mají předpoklady toto studium absolvovat. Nabízí se otázka, proč tento obor není součástí FAMU. K tomu existují dva důvody: a) Technicko-produkční omezení: v jak velké zemi a městě jsme a kolik můžeme mít studentů, a vůbec otázka mít i z čeho vybírat. Nejsme schopni (z kapacitního i technického hlediska) v tuto chvíli vytvořit nyní samostatnou speciální katedru, je daleko lepší sdružit síly a všechny specializace do jedné katedry, která vše spojí a zaštítí. b) Zásadnější důvod, který je v samém základu oboru – scénografa vnímáme jako člověka, který se zabývá dramatickým textem, zabývá se výtvarným řešením dramatického díla a je jedno, jakou podobu má dramatický text (filmový scénář…). Scénografie má specializace svého oboru, studenti si mohou vybrat, zda se budou věnovat kostýmu, masce nebo filmu, TV. Co je podstatné, základní východisko – dramatický text – je pro všechny specializace stejné, proto není důvod pro vznik samostatné katedry. Všichni studenti se vzájemně ovlivňují, vnímají rozdíly, chodí vzájemně na výstavy svých prací. Co je odlišné, to je rytmus práce scénografa a odlišné výrazové prostředky, které používá filmová scénografie. Je více provázána s technologickými postupy a technologiemi obecně, filmové audiovizuální dílo nemůže být bez technologií ani prezentováno.

Doc. O. Nekvasil se dále věnoval ve své přednášce některým aspektům práce filmového scénografa, a co se s tímto oborem stalo na začátku 21. století. A co se bude dále dít. V první fázi začíná filmový scénograf pracovat s režisérem na výtvarném pojetí filmu; není zatím jasné, kde se bude natáčet, jak bude vypadat celkový technický a produkční tvar, kolik bude natáčecích dní atd. Scénograf hledá a vytváří první nabídku výtvarné koncepce a hledá, kde by se mohlo dílo natáčet. Tato odlišnost v postupu práce a použití výrazových prostředků ve filmu a v divadle je významná. Zatímco v divadle víte, jaký bude dramatický prostor, v němž chcete vše realizovat, ve filmu vybíráte místa z celého světa a jednotlivá natáčení, lokace, dekorace, modely dáváte dohromady, abyste vytvořili požadovaný obraz. Filmová scénografie není svázána s místem, důležitý je dramatický smysl.

Hledání výtvarného konceptu probíhá v úzkém kruhu režisér-scénograf-producent-dramaturg. Ve filmu je důležité financování (často existuje více koproducentů a spolufinancujících partnerů z více zemí). Scénograf musí být většinou od samého počátku schopen prezentovat návrhy více lidem po celém světě, aniž by je musel někdy potkat. Výtvarná prezentace je někdy anonymní, často v digitální podobě, kterou posíláte do světa. Může jít o jednoduchou obrazovou / fotografickou dokumentaci doplněnou o klasické skici až po prezentace pomocí velmi náročných ilustrací. Je klíčové, aby student měl základní technické dovednosti a znalosti prezentace, orientace v prostředí internetu, dovednosti technického zpracování pomocí různých programů atd. V dnešním světě zahlceném vizuálními informacemi je podoba prezentace klíčová, nelze čekat, že partner v daném projektu pozná kvalitu ve svém obsahu.

Prezentace výtvarných návrhů je ve filmu většinou dvourozměrná a je zde řada technických možností, jak vizualizace realizovat. Filmový scénograf (stejně jako divadelní scénograf) sice pracuje s fyzickými modely, ale aby vysvětlil své pojetí, aby prezentoval prostorové propojení jednotlivých částí dekorace, vytváří pracovní verze místo aby prezentoval samotný výtvarný návrh. Požadovaný detail, který je ve filmu vyžadován, nelze ve fyzickém modelu obsáhnout, proto se následně využívají digitální modely pro zobrazení různou optikou. Scénograf tak dokáže prezentovat režisérovi či kameramanovi přesný úhel, ze které by měl být obraz viděn. Potřebné jsou tak znalosti digitálních programů, populární je např. program Sketch up nebo Rhino. Programy se dnes velmi rychle rozvíjejí a počítačová komunita dnes sdílí velký rozsah různých detailů, prvků (pojetí židle, různé podoby mobiliáře atd.). Model má výhodu – může mít fázi skicovací až po fázi prezentační (vystínovanou ilustraci apod.), lze také propojit digitální model s ruční kresbou. Pokud scénograf potřebuje vytvořit složitou věc v digitálním světě, vstoupí do modelu a dokreslí dané tužkou. Důležité je naučit studenty pracovat s těmito programy, aby studenti ovládali program, a ne aby program ovládal studenty. Schopnost nakreslit skicu ručně je pro filmového scénografa stále podstatná. Bohužel dle osobní zkušenosti O. Nekvasila producenti nejsou někdy schopni schválit navrženou dekoraci na základě ručních skic, a přitom ve chvíli jejich převedení do vizuální prezentace najednou zjistí, že je to přesně to, co si představovali. Dnešní svět je až zahlcený vizuální stránkou a klasické malířské technicky často nestačí k širší prezentaci. Ovládání prezentačních grafických programů a znalost digitální ilustrace je pro filmového scénografa a pro jeho schopnost komunikace s dalšími osobami v týmu (mezinárodní koprodukce, investoři…) zásadní.

Další důraz je kladen na jazykovou vybavenost studentů. Většina filmů dnes vzniká v mezinárodní koprodukci, ve štábech jsou lidé z různých zemí a scénograf musí být schopen komunikovat a obhájit svůj návrh v cizím jazyce. Vychováváme generaci, která bude schopna pracovat v mezinárodním prostředí – je zásadní výuka alespoň dvou cizích jazyků, angličitina se bere jako základ, samozřejmostí je ještě další jazyk.

Ve fázi přípravy filmového projektu musí filmový scénograf připravit výrobní dokumentaci. Na rozdíl od divadelních dekorací se ty filmové sestávají z velkého množství prvků, které vyrábí tak velká škála dodavatelů, že výrobní dokumentace musí být velmi precizně připravena, protože dodavatel vůbec nemusí nic vědět o daném filmu, k čemu daný díl má sloužit. V případě filmu se jedná o tak velkou výrobu, že ji nerealizuje jen jedna firma, ale mnoho firem a tým scénografa musí být schopen vše precizně rozkreslit. O slovo se zde výrazně hlásí počítačové programy. V dnešní době řada strojů a nástrojů dokáží vyrobit potřebnou dekoraci na základě digitálních výkresů, práce se tím velmi zrychluje, výkresy jsou tak potřeba v digitální podobě.

Další věcí, která se dnes stále častěji objevuje ve scénografické praxi, jsou digitální 3D tiskárny. Jsou schopny vytvořit prostorové objekty, dokáží vyrobit různé tvary, i když kvalita zatím není ideální. Ale vývoj jde dopředu a časem se takto vyrobí třeba i mobilní telefon, který bude k nerozeznání od pravého. A opět, student-scénograf musí vědět, že taková technologie existuje a co všechno nabízí. Nemusí s ní umět dokonale pracovat. Představa studentů scénografie na magisterském stupni, že oni jsou ti umělci, kteří nebudou muset řešit technickou stránku a budou mít na to tým lidí okolo, je chybná. Dnes je poměrně běžná situace, kdy náš absolvent kombinuje práci na divadle s prací ve větším týmu, kde se věnuje nějaké specifické části (modelování či ilustraci). Nelze se tvářit, že tyto všechny technické aspekty neexistují, že to nemusíme umět a že to za mě udělá někdo jiný.

Práce scénografa se mění zásadním způsobem ve fázi samotné realizace natáčení filmu. Scénograf se stává jakýmsi produkčním technickým dozorem. Tyto praktické činnosti převládají nad tvůrčími činnostmi. Při zahájení natáčení je většina práce scénografa, co se týče dekorací, skončena. Při natáčení už je přítomen jen malý štáb z výtvarného oddělení, jehož hlavní starostí je, aby všechny návrhy byly vyrobeny včas. Vedoucí scénografického týmu (výtvarné oddělení) nebývá na samotném natáčení, ale řeší, kam se tým přesune další den. Jeho zástupce na „place“ (placový architekt) řeší na místě v okamžiku natáčení, jaké kvality se má dosáhnout, hlídá, i několikrát během natáčení, zrušení a obnovení scény, aby se např. umístila správně kamera, musí být schopen udržet myšlenkovou kontinuitu scény pro hlavního scénografa.

Dnes díky internetu existují různé pomůcky, které pomáhají tomuto scénografovi na „place“, pracuje se s virtuálními servery, na kterých je veškerá práce scénografického týmu, každý ze štábu na něj má přístup, každý se může podívat, jak vypadá návrh, jak lokace, kam se jede, apod. Toto propojení, komunikace filmového štábu je velmi důležité. Je zásadní, aby komunikační toky probíhaly plynule bez zádrhelů.

Další věc souvisí s plánováním – práce na dekoracích je sice závislá na natáčecím plánu, nicméně každá dekorace potřebuje jiný čas. Filmový scénograf musí se svým týmem v přípravné fázi naplánovat, jak dlouho bude trvat stavební příprava dané dekorace, jak dlouho bude tuto dekoraci zařizovat a jak dlouho po natáčení bude tuto dekoraci likvidovat, respektive vracet do původního stavu.

Poslední fází je fáze postprodukční, která nabývá na významu. Dříve nešlo do filmového negativu zasáhnout, dnes máme digitální záznam, tj. každé políčko lze upravit, manipulovat s ním. To vše znamená novou éru pro filmovou scénografii. Scénograf začíná navrhovat nejen to, co vzniklo výrobou. Je důležité, aby si tvůrci filmu uvědomili, že postprodukce a práce scénografa v této fázi je klíčová a nesmí být opomíjena. V současnosti stále bývá výtvarník opomíjen, což bývá na škodu. Digitální dekorace pak můžou vypadat jinak než ty fyzické.

Doc. O. Nekvasil na závěr uvedl, že se snažil popsat, jak by měli vypadat naši absolventi (flexibilní, orientující se ve výtvarném návrhu, ale i v oblasti technické realizace…). Práce scénografa vychází z dramatického textu, k němuž je třeba opětovně se obracet. Jakkoliv je filmová scénografie výtvarný obor, který je svým způsobem syntézou architektury a ostatních výtvarných oborů, praktických technických znalostí a komunikačních schopností, jeho podstata je v dramatickém umění, stejně jako u divadelní scénografie, jen se pracuje s jinými prostředky.

Diskuse:

D. Svobodová: I po magisterském studiu asi není možné, aby se absolvent stal rovnou hlavním scénografem u filmu. Jaká je tedy další fáze profesionalizace absolventa, jak se má dál pohybovat?

O. Nekvasil: Je zde několik možností, absolvent např. může působit jako asistent pro hlavního scénografa. Anomálií v této zemi je, že se zde točí velké množství zahraniční produkce. Tyto štáby potřebují velké týmy scénografů, které tvoří dekorace atd. Studenti musí hlavně poznat, co umějí nejlíp, co je jejich specializace (někdo je dobrý ve vizualizaci návrhů, někdo lepší v grafickém pojetí návrhu apod.). Absolvent musí přijít za architektem, scénografem a ukázat mu, co umí, musí pracovat se svým portfoliem, musí umět sdělit scénografovi, který přijde např. z USA, a představit mu to, v čem je dobrý. Tento přístup se v rámci svého pedagogického působení snaží O. Nekvasil vysvětlovat absolventům. Plus absolventi často dělají malé projekty se svými spolužáky z FAMU, na kterých se taky učí (O. Nekvasil v této souvislosti připomněl původní formát studia scénografie – o jeden rok více). Jeden ročník tak byl volnější a studenti se mohli věnovat spolupráci s kolegy z FAMU apod. Často se teď proto stává, že po prvním ročníku magisterského studia posluchači přerušují studium.

K. F. Tománek se dotázal O. Nekvasila, zda vypozoroval, že by se nějaké specifické postupy začaly objevovat v divadelní scénografii?

O. Nekvasil uvedl, že občas pracuje v oblasti divadelní scénografie. Moment, kdy vystavíte na jevišti realistickou knihovnu (např. formou využití digitálního tisku a dalších technických postupů), není z pohledu O. Nekvasila příliš zajímavý, protože vlastně trochu popírá obraznost, která k divadlu patří.

J. Dušek zmínil zvláštní aspekt práce s divadelními režiséry – na rozdíl od filmových režisérů potřebují modely. Čím to je?

O. Nekvasil poukázal na to, že v divadle vždy víte, kde bude divák, lze pracovat s prostorem. A právě na modelu se dá dobře ukázat vzdálenost, pohled atd. Devadesát procent divadelních dekorací může být tvůrčím způsobem sděleno tímto modelem. U filmu to neplatí, v této oblasti je navíc potřeba vyjádřit i atmosféru.

P. Francán: Je to filmový scénograf, kdo určuje velikost záběru? Má vliv na práci kameramana? Je práce scénografa u filmu v tomto smyslu širší?

O. Nekvasil: Vždy záleží také na osobnosti scénografa a na komunikaci s kameramanem. Scénograf nabízí kameramanovi možnosti, vlastní výběr je pak odpovědností a prací kameramana. V případě filmu to může být ale až šest či sedm lidí, kteří spolu musí být schopni komunikovat.

Zapsala: Ing. Iva Štveráková v.r.

Schválili:

děkanka Mgr. MgA. Doubravka Svobodová v. r.

proděkan doc. Jaroslav Provazník v. r.