Místo: Divadelní fakulta AMU v Praze, Karlova 26, Praha 1, zasedací místnost S202 a Hallerův sál
Datum, čas: 8. 3. 2017, od 14:30 hod.
Přítomni: dle prezenční listiny (omluveni: prof. Emília Vášáryová, prof. Ján Zavarský, prof. PhDr. Josef Kovalčuk, prof. Ivan Vyskočil; z důvodu řízení ke jmenování profesorem omluven doc. Jaroslav Provazník).
Děkanka DAMU Doubravka Svobodová jako předsedkyně UR DAMU zahájila březnové zasedání UR DAMU a informovala o změně složení UR DAMU – na vlastní žádost z rodinných důvodů byla z UR DAMU odvolána prof. Jana Zbořilová (nyní má UR DAMU 23 členů, usnášeníschopná je tedy v počtu 12 přítomných členů).
Počet členů UR = 23
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Svobodová
Pro 18
Proti 0
Zdržel se 0
Závěr: UR DAMU schválila program tohoto zasedání.
D. Svobodová informovala členy UR DAMU o hlasování rady per rollam o úpravě složení hodnotících komisí k habilitaci MgA. Kataríny Aulitisové a k řízení ke jmenování profesorem doc. Jaroslava Provazníka. UR DAMU v rámci per rollam hlasování odsouhlasila upravená složení obou komisí:
a) Upravené složení komise k habilitaci MgA. K. Aulitisové
prof. Karel Makonj, DAMU (předseda)
doc. Marek Bečka, DAMU
Pavel Vašíček, režisér a dramaturg, nezávislý odborník
Vlasta Špicnerová, herečka, nezávislý odborník
Vít Peřina, dramaturg Naivního divadla, Liberec, nezávislý odborník (místo prof. Zoji Mikotové, která se omluvila z pracovních důvodů)
b) Upravené složení komise k řízení ke jmenování profesorem doc. J. Provazníka
prof. PhDr. Jan Císař, CSc., DAMU (předseda)
prof. Eva Machková, DAMU
prof. PhDr. Václav Cejpek, Divadelní fakulta JAMU
PhDr. Hana Cisovská, Ph.D., Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita
doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové (místo prof. Vladimíry Spilkové, která se z důvodu pobytu v zahraničí omluvila)
Kontrola usnášeníschopnosti UR:
Počet členů UR = 24 (pozn. Hlasování per rollam proběhlo do 28. 2. 2017, kdy byla prof. Zbořilová ještě členem UR DAMU, tj. členů UR DAMU bylo celkem 24)
Hlasování (shodné pro hlasování o změnách ve složení v případě obou hodnotících komisí):
Pro 19
Proti 0
Zdržel se 5
Závěr: UR DAMU per rollam schválila výše uvedené změny ve složení hodnotících komisí k habilitaci MgA. K. Aulitisové a k řízení ke jmenování profesorem doc. J. Provazníka.
D. Svobodová informovala členy UR o tom, že prof. Jan Dušek jako vedoucí katedry scénografie DAMU požádal o zahájení profesorského řízení u doc. Ondřeje Nekvasila. Doc. Nekvasil splnil všechny zákonné náležitosti a odevzdal všechny potřebné podklady a doklady k zahájení řízení. Zvoleným tématem přednášky doc. Nekvasila je Filmová scénografie ve 21. století, nové nástroje pro navrhování a realizaci filmové scénografie. D. Svobodová přečetla doporučení prof. Duška a referovala o druhém doporučení od prof. Marka Jíchy z FAMU (katedra kamery).
prof. Jan Dušek, DAMU (předseda komise)
doc. Karel Glogr, DAMU
David Radok, režisér, nezávislý odborník
doc. Jan Štěpánek. scénograf, Divadelní fakulta JAMU
Jan Vlasák, filmový architekt a výtvarník, nezávislý odborník
Počet členů UR = 23
Počet přítomných členů = 18
Nadpoloviční většina přítomných členů = 10 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Svobodová
Pro 18
Proti 0
Zdržel se 0
Závěr: UR DAMU schválila předložené složení hodnotící komise k řízení ke jmenování profesorem doc. Ondřeje Nekvasila.
Obor: Dramatická umění
Habilitační práce: Prieniky, úniky, konvergencie: Metóda mojej (ne)výuky na Katedre bábkarskej tvorby VŠMU v Bratislave
Habilitační přednáška: Prieniky, úniky, konvergencie: Metóda mojej (ne)výuky na Katedre bábkarskej tvorby VŠMU v Bratislave
Složení hodnotící komise k habilitačnímu řízení: prof. Karel Makonj, DAMU (předseda), doc. Marek Bečka, DAMU, Vlasta Špicnerová, herečka, nezávislý odborník, Vít Peřina, dramaturg Naivního divadla, Liberec, nezávislý odborník; Pavel Vašíček, režisér, dramaturg, nezávislý odborník, se z jednání komise pro nemoc omluvil
Oponenti: prof. Mgr. Miloslav Klíma, DAMU, prof. Ctibor Turba, nezávislý odborník, Mgr. Václav Klemens, Divadlo loutek, Ostrava, nezávislý odborník
Předseda habilitační komise prof. Makonj představil krátce Katarínu Aulitisovou, její profesní dráhu. Předložená habilitační práce dle komise dokládá kvalitu její práce se studenty loutkářství na VŠMU v Bratislavě. Komise doporučila pokračování habilitačního řízení před UR DAMU a v tajném hlasování se vyslovila pro toto doporučení (4 hlasy pro, 1 se zdržel (nemoc/nepřítomnost), nikdo ze členů komise nebyl proti).
Prof. M. Klíma: Oponent se v úvodu svého posudku krátce dotkl použitého „ne“ jak v podtitulu práce, tak v celé práci samotné. Habilitantka dle prof. Klímy zřetelně směřuje k tomu, že nejde o opakované obrazoborectví, ale především o uvolnění z jakési svěrací kazajky pro kreativitu a lidskou vnitřní svobodu, ze které skutečná tvorba může růst. A zmínil příklad její osobní cesty v divadle PIKI. V závěrečné kapitole autorka shrnuje celý svůj pedagogický koncept jako proces vzájemného sdílení mezi učiteli a žáky, jako společný zážitek, který je následně reflektován. A přehledně a podrobně popisuje metodologii svého pedagogického působení. Nejde jen o povrchní negaci. Inspirace principy prokázanými prof. Vyskočilem je tu zřejmá. Habilitantka se ve své práci podrobně zabývá postupy a náměty, které realizuje se svými studenty. Cílem výuky není dojít k finálnímu tvaru či představení, ale důležité je zřetelné sebeobjevování každého studenta. Každý student tak má možnost tělovou zkušeností volit vlastní cestu. Prof. Klíma považuje za důležitou kapitolu, kde K. Aulitisová vymezuje principy hry jako tvůrčí metody a snaží se upozornit na obvyklý omyl, kdy je hra chápána jako prostor bez omezení a hranic. K. Aulitisová klade důležitý akcent na to, že je bolestné dívat se na technicky dokonalého klauna bez autenticity, ale i na autentického herce bez kultivovanosti. K. Aulitisová dále zdůrazňuje procesuálnost tvůrčího procesu, jde jí o inspirující se dialog tvůrců. Popisy jednotlivých cvičení či prezentací doplňují jednotlivá témata v konkrétní podobě, objasňují pedagogické aplikace. Popisy cvičení a jejich významová reflexe jasně deklarují rozsah a obsah práce a metodiku výuky K. Aulitisové. Nahrávky přiložené k práci dokladují efektivitu zvolené metody. Prof. Klíma doporučil pokračování habilitačního řízení MgA. Aulitisové.
Prof. C. Turba: Jde o mimořádně zajímavou práci, která mapuje pět projektů v průběhu tří let. Současně prof. Turba zmínil několik drobných připomínek, kterým však nepřikládal velký význam. K. Aulitisová vede jednoznačně studenty ke svobodné tvorbě moderního divadla. Současně prof. Turba ve svém hodnocení zvedl otázku uplatnění těchto studentů v praxi s ohledem na aktuální stav fungování divadel a jiných kulturních institucí. Svou písemnou práci habilitantka doplňuje záznamem pěti realizací. Prof. Turba poukázal na chybějící druhou kameru zachycující reakce publika nebo zabírající celky, často na nekvalitní zvuk, bránící porozumění textů, přesto je to dle prof. Turby velmi silný zdroj informací. Současně však nechápe pojem „nedivadla“, který K. Aulitisová na několika místech zdůrazňuje, vidí naopak divadlo všude, hraje se na ulici, v bunkru, ve dvou palácích s různou historií atd. Prof. Turba se dotkl uváděné spolupráce s Markétou Plachou Ľubomírem Piktorem, detailnější informace o jejich zapojení a míře účasti však prof. Turba v práci postrádá. Na závěr prof. Turba uvedl, že K. Aulitisová je průkazně schopným pedagogem, který by měla být vybavena titulem, který může její práci dodat větší ocenění a větší manipulační možnosti ve prospěch studentů. Prof. Turba doporučil práci MgA. Aulitisové k obhajobě.
Mgr. V. Klemens (nepřítomen, jeho posudek přečetl v zastoupení doc. Marek Bečka). Oponent se ve svém hodnocení vyjádřil k formálnímu uspořádání a záměrům habilitační práce a také k častému používání předpony „ne“ (ne-divadlo, ne-metoda, ne-hra…). Celé to pohrávání si s předponou „ne“ habilitantce zavírá šanci dostat se podstatným způsobem k tomu, jak své studenty vede. Příliš zdůrazňuje, že vlastně nevyučuje a že její metoda nemá přesná pravidla a postup je vždy jiný. Osvojenou a ucelenou metodu, která by měla pojmenovaný cíl a své principy, K. Aulitisová podle oponenta ve své práci zatím bohužel neformuluje. Ale cenný pokládá oponent pedagogický přístup K. Aulitisové. Na základě doložených školních projektů a vlastní habilitační práce došel V. Klemens k závěru, že K. Aulitisová svou metodu výuky má, a to velice dobrou a pozoruhodnou. Autorka pouze vyjadřuje nedostatečnou míru reflexe své vlastní pedagogické práce. Na závěr oponent dává k úvaze, zda není na habilitační řízení brzy a zda by nebylo lepší opřít práci o delší pedagogické působení, než jsou ony tři roky pedagogické praxe na VŠMU, o které se práce opírá.
Na úvod svého habilitačního vystoupení K. Aulitisová poděkovala za všechny oponentury a krátce na ně reagovala:
- Struktura práce: K. Aulitisová vysvětlila, že využila možnosti volnějšího přístupu, přístupu vrstvení. Domnívá se, že i když zkušenosti uvedené v práci jsou spíše mozaikovité, přesto měly něco společného. Habilitantka uvádí, že nechává na čtenáři, aby si mozaiku zkušeností poskládal dohromady a udělal si vlastní obrázek její metody. To, jak uvedla habilitantka, mohlo vytvořit dojem jakési nestruktury, ale společné vztahy jednotlivé prvky měly, byť toto pojetí může být pro někoho těžkopádné.
- Předpona ne- a její použití: K. Aulitisová ji skutečně hodně používá v celém textu, považuje to za jakýsi znak, klíč pro označení jejích pedagogických přístupů. Ne-výuka neznamená, že nevyučuje, ale vyučuje jen jiným způsobem. K. Aulitisová použila předponu ne- s tímto záměrem. Ovšem současně uznává, že např. spojení hra – nehra bylo použito ve více kontextech, což může činit určitý problém.
- Záměr práce: K. Aulitisová souhlasí, že záměr se vyjevoval postupně, nabaloval se a v závěru práce byl dle ní sdělen celkem jednoznačně.
- Míra účasti M. Plaché a Ľ. Piktora: K. Aulitisová vysvětlila, že v rámci práce dospěli všichni zúčastnění do stadia, kdy nehovoří o sobě jako o jednotlivých tvůrcích, ale o týmu, který společně diskutuje, tvoří. Je jasné, že ve finále má každý na starosti něco svého, ale při tvorbě vždy pracují všichni společně. Proto K. Aulitisová v práci píše též v množném čísle.
- Způsob, metody výuky: K. Aulitisová uvedla, že dostává od studentů reflexe, o nichž následně se studenty diskutuje. Co se změnilo oproti stavu před cca pěti lety: Absolventi už nepůsobí jen ve státem kontrolovaných divadlech nebo neprodávají v knihkupectví či supermarketech, ale zakládají si svoje divadla, dokáží si vyřešit svoje životní situace dobrými kompromisy.
Následně se K. Aulitisová vyjádřila k celku své habilitační práce. V jejím závěru napsala: „Každý z nás má svoj vlastný mikrosvet, ktorý na našich stretnutiach zdieľa s ostatnými. Tvorivý proces je priestorom, kde niečo zo seba dávame a niečo iné, nové zase prijímame. Pre mňa je to rovnaká škola, ako pre študentov. Takže okrem toho, že sa cítim ako spolutvorca a partner, som aj žiak.“ (s. 82) K. Aulitisová vysvětlila, že se snaží najít přesah mezi svou pedagogickou prací a režijní prací a dokládá to na dvou inscenacích, které tvořila (režijní a studentský projekt). Filozofie ne-divadelní tvorby se postupně začala promítat i do jiných předmětů, některé prvky nedivadelního prostoru se začínaly promítat do vnitřního divadelního prostoru, práce s kontrastem, tichem atd. Všechny prvky měníme, mícháme a snažíme se o jiné, různé formy komunikace, dodala.
V habilitační přednášce K. Aulitisová explicitně zmínila a podrobně popsala (a ukázkami z videozáznamů ilustrovala) jeden z projektů, který realizovala v Banské Bystrici na historické téma Slovenského národního povstání. K. Aulitisovou osobně překvapilo, že studenti měli dost málo informací nebo zkreslené představy o této historické události. K. Aulitisová se původně obávala, že téma bude pro ně vzdálené, skoro jako téma téměř století staré. Nicméně projekt se realizoval v době, kdy se županem Banskobystrického kraje stal lídr extrémistické Ľudové strany Naše Slovensko Marian Kotleba – a najednou se toto téma stalo velmi aktuálním. V průběhu přednášky prezentovala K. Aulitisová ukázky z projektu.
Dále se habilitantka zmínila o dalším projektu, který realizovala o půl roku později v Bratislavě. Šlo o útržky vzpomínek z 50. let na režim v komunistickém Československu. Projekt byl založen na vzpomínkách hlavní hrdinky na pokraji dospívání, která žije ve dvou světech (ve světě určovaném komunistickou propagandou ve škole a ve světě věřící rodiny doma). Projekt byl tentokrát realizován v divadle. Podobně jako v Banské Bystrici zde byla šance na vysokou aktuálnost tématu. K. Aulitisová také zdůraznila inspiraci jazykem (snaha vyhnout se popisnosti, obraz a slovo byly stavěny do kontrastu…). K. Aulitisová uvedla, že se pokusila uplatnit podobný přístup jako v Banské Bystrici (ve venkovním prostoru čtvercového objektu), ale ve vnitřním divadle.
V. Peřina: Jsou studenti K. Aulitisové poté, co absolvují její ne-výuku a setkají se s prostředky typu ne-světlo, ne-zvuk, spíše herci či ne-herci?
K. Aulitisová: Většina mých absolventů pracuje v nezávislých divadlech, jsou to ti, kteří byli nadšeni divadlem, nejsou to samozřejmě všichni. Asi jsou to spíš ne-herci, performeři.
J. Hančil: Záznam projektu z Banské Bystrice nabízí působivé obrazy, není však poznat role diváka a jeho role v prostoru. Jakou roli měli diváci?
K. Aulitisová: Záznamy použité jako přílohy habilitační práce jsou moje pracovní osobní záznamy. Divadlo bohužel nedalo na projekt žádné prostředky a neposkytlo kamery, a proto mám k dispozici jen pracovní záznam s nekvalitním zvukem. Co se týče diváků, sami se pohybovali za onou kamerou. Celý to byl dvouhodinový pochod (dlouhé přechody…) a záznam je jen výběrem obrazů, který jsem sestříhala na zhruba hodinovou metráž.
E. Salzmannová: Ze záznamu je cítit silná režijní ruka, je to tak? Jak je to ale s oním ne-divadlem, když projekt působí jako silně režijně vedený?
K. Aulitisová: Tento projekt byl určen pro festival loutkového divadla, proto cílem bylo připravit inscenaci. Jak projekt vznikal, je přílohou práce, vlastně se vždycky snažíme udělat představení.
J. Hančil: Jak dlouhé jsou školní projekty, které realizujete. Trvají jeden semestr?
K. Aulitisová: Je to různé. Projekty jsou různě rozsáhlé, některé jsou menší (i do hodiny).
J. Vedral: K banskobystrickému projektu: Co se pedagogizuje u studentů, když s nimi vytváříte takto režijní představení?
K. Aulitisová: Tím, že nejsou svázaní se školou v prostoru, tak si studenti hrají. Nemáme určenou koncepci, žádné rekvizity, studenti vůbec nevědí, co se v prostoru bude dít, impulzy přicházejí od studentů, tvoří se na místě. Co se týče podílu pedagogů, studenti nemusejí vidět nějaký dramaturgický zásah, záměr, nicméně pedagog práci dotváří. Studenti v prostoru nevědí nic, reagují na prostor a často vytvoří skvělou etudu.
D. Svobodová: Existuje potom nějaká reflexe se studenty? Uvědomují si proces, kterým procházejí, už na samotném začátku?
K. Aulitisová: Je to individuální, u některého ročníku to funguje, u jiného či u části studentů ne. Ti, co jsou z takové práce nadšení, ti si to uvědomují, dost si o tom povídají. Mám zkušenost, že pokud se na studenty příliš tlačí, je to už ke škodě, v prostoru by potom neudělali nic.
V. Špicnerová: Vyzdvihla to, že K. Aulitisová je výborná herečka, která udělala spousta krásných inscenací. Nemáte chuť zaměřit se studenty později víc na herectví?
K. Aulitisová: Asi jsem o tom takto neuvažovala, protože taková situace nevznikla, na škole jsou pedagogové herectví. Výuka herectví mi nebyla aktuálně nabídnuta, možná k tomu někdy situace nazraje.
J. Hančil: Pokud byste měla pojmenovat zkušenost studenta zapojeného do Vašich projektů, jakou zkušenost získá, co si myslíte, že si odnese za dovednost?
K. Aulitisová: Zaujala mě jedna reflexe studentů – studenti si všimli, že se dívám na věci jinak, a to bylo pro studenty inspirativní. Když se o něčem bavíme, tak je vedu k tomu, aby se na věci podívali i jinak, aby zvolili jiný úhel pohledu. Ne každému to ale sedí (někdo má rád jasnou režii a jasné pokyny). Já zdůrazňuji jejich tvorbu, to, aby studenti tvořili, jako by neexistovaly hranice, jako by se dalo zkusit všechno – a pak se ze shromážděného materiálu vyselektuje „to správné“.
Počet členů UR: 23
Počet přítomných členů: 18
Nadpoloviční většina všech členů: 12 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Svobodová
Pro 10
Proti 0
Zdržel se 7
+ 1 neplatný odevzdaný hlas
Závěr: Návrh na jmenování MgA. Kataríny Aulitisové docentkou v oboru Dramatická umění nezískal potřebnou většinu hlasů všech členů UR DAMU. Dle ustanovení § 72 odst. 10 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, UR DAMU proto zastavuje habilitační řízení MgA. Kataríny Aulitisové.
Obor: Dramatická umění
Profesorská přednáška: Mimetická hra, děti a divadlo
Složení hodnotící komise ke jmenování profesorem: prof. PhDr. Jan Císař, CSc., DAMU (předseda), prof. Eva Machková, DAMU, PhDr. Hana Cisovská, Ph.D., Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita, doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové; prof. PhDr. Václav Cejpek, Divadelní fakulta JAMU, se z jednání komise ze zdravotních důvodů omluvil
Předseda hodnotící komise prof. J. Císař informoval o výsledku jednání hodnotící komise. Prof. Cejpek byl z jednání komise nakonec omluven, komise jeho písemné vyjádření nebrala jako hlasování, nicméně s jeho stanoviskem se seznámila. Prof. Císař se dále krátce vyjádřil k osobnosti doc. Provazníka. Doc. Provazník se věnuje dramatické výchově desítky let, v 70. a 80. letech působil také jako redaktor (např. v teatrologickém časopise Československý loutkář či v odborném časopise Tvořivá dramatika, kde je dodnes šéfredaktorem). Působí v rámci celostátních přehlídek dětského divadla, vedl dětské loutkářské soubory, pracoval také s dětmi s lehkou mozkovou disfunkcí (ADHD), od počátku 90. let je pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU a také působí na Pedagogické fakultě UK. Aktivně se účastnil projektu Obecná škola a Občanská škola (byl spoluautorem osnov dramatické výchovy) a tvorby rámcových vzdělávacích programů (pro základní vzdělávání a pro gymnázia). Doc. Provazník se též podílí na činnosti celostátního Sdružení pro tvořivou dramatiku. Zaměřuje se na dějiny dětského divadla, teorii literatury a historii literatury pro děti a mládež, zabývá se nejnovější problematikou dramatické výchovy, větší zájem věnuje i loutkovému divadlu hraného dětmi. Své organizační a koncepční schopnosti potvrdil též jako dlouholetý vedoucí katedry výchovné dramatiky DAMU a jako proděkan DAMU. Doc. Provazník předložil všechny potřebné a požadované dokumenty. Komise se seznámila se všemi doporučeními a ztotožňuje se s jejich závěry, tj. pokračovat v řízení ke jmenování profesorem před UR DAMU. V tajném hlasování se vyslovili 4 členové kladně, nikdo se nevyslovil proti, 1 člen byl z jednání komise ze zdravotních důvodů omluven. Pozn. D. Svobodová přečetla v nepřítomnosti prof. Cejpka jeho stanovisko a doporučení.
Pro svoje vystoupení zvolil doc. Provazník problematiku aktuální, nejen pro obor dramatické výchovy. Zdůraznil, že chce mluvit o tom, co se děti mohou dozvědět o divadle v dnešních českých školách a také proč považuje mimetickou hru za dobrý způsob při poznávání divadelního umění. Umění je dle J. Provzaníka stejně důležitou cestou k poznání světa jako věda, zvláště u dětí.
V. Příhoda píše o tom, že už u malých dětí je vidět potřeba estetického zážitku, i když ještě nerozeznají krásný obraz od kýče. Dítě je odkázáno na to, co mu nejčastěji rodiče nebo učitelé či média předloží, podsunou. Už v dětství se rozhoduje o tom, zda se člověk jako dospělý spokojí s kýčem nebo bude vyhledávat to, co obvykle nazýváme uměním. Každé divadlo potřebuje diváka, který je ochoten do divadla vůbec přijít. Takový divák se nerodí automaticky, náročným divákem se člověk stává.
Jaké šance setkat se s divadelním uměním má dnešní dítě?
V našich školách podle J. Provazníka není z tohoto hlediska zatím příliš uspokojující situace. V povinné části kurikulárních dokumentů pro ZŠ (RVP) figurují pouze marginální poznámky o divadle či o dramatických uměních. Nakonec se sice podařilo zařadit dramatickou výchovu jako samostatným obor, ale tu škola může, ale nemusí vyučovat (je oborem tzv. doplňujícícm), zatímco hudební a výtvarná výchova jsou povinné. Drobné zmínky o divadle a dramatu se objevují zejména v předmětu Český jazyk a literatura. Ale i zařazení do této kapitoly je svým způsobem vypovídající. V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia je situace ještě tristnější, zde v rámci Českého jazyka a literatury není žádná zmínka o divadle, pouze se uvádí, že „student samostatně interpretuje filmové, dramatické a televizní zpracování literárních děl“.
J. Provazník provedl průzkum u studentů DAMU a Pedagogické fakulty UK (u těch, kteří studují specializaci dramatická výchova na katedře primární pedagogiky) na téma, zda a co se na ZŠ či SŠ dozvěděli o divadle. Z 35 shromážděných odpovědí vyplynulo, že převažuje výuka faktografie, přičemž jde často jen o izolovaná fakta z historie divadla, téměř se neobjevuje seznamování s texty divadelních her, o podstatě divadla, o tom, co je pro obor divadla specifické, se neměli šanci dozvědět téměř nic. Z ankety také vyplynulo, že převažujícím a téměř jediným způsobem výuky o divadle je výklad učitele. Je známo, i z odpovědí to vyplynulo, že výuka divadla se často „řeší“ návštěvou divadla, ale jen výjimečně se s divadelním zážitkem dále cíleně pracuje (např. formou následné recenze, diskuse). V rámci ankety šlo vesměs o studenty, kteří dnes studují dramatickou výchovu. Někteří uvedli, že se o divadlo začali zajímat a něco se o něm dozvěděli, až když začali navštěvovat literárně-dramatický obor na základní umělecké škole nebo divadelní soubor v jiném (zpravidla volnočasovém) zařízení.
J. Provazník dále zdůraznil, že považuje mimetickou (dramatickou) hru za nejefektivnější cestu k učení o divadle. Výuka praktickou činností není nic překvapivého, probíhá ve výchově hudební a výtvarné, neučí se tu jen fakta o malířích nebo skladatelích apod. Proč je podle J. Provazníka mimetická hra nejefektivnějším způsobem? Protože je pro děti naprosto přirozená, je u dětí samozřejmá prakticky už od 3 let. Představivost vložená do předmětu, který mění v něco jiného, ne již reálného, spojuje těsně hru s estetickým prožíváním. V mimetické hře se hráč učí prvkům reality přiřazovat jiné, nové nebo posunuté významy a toto přiřazování je dané aktivitou hráče (ve hře „jako“, „jako by“). Současně mimetická hra aktivizuje i toho, kdo akci pozoruje, vyžaduje aktivitu od diváka. Dítě může díky mimetické hře zjišťovat, že elementy reality, které do hry vstupují (člověk, skupina, prostor, materiál...), jsou skutečné, ale jejich interpretace je jiná. Mimetická hra má ještě jeden podstatný aspekt – při divadelní přeměně nesmí mít herec ani divák pocit přeměny úplné, nesmí být pociťována přeměna jako skutečnost, nesmí být dáváno rovnítko mezi herce a postavy. K podstatě divadla patří, že jak herec, tak divák se pohybují ve dvou světech, v aktuálním, reálném světě „teď a tady“ a ve fikčním světě, který hraním herce vzniká – to je podstatné pro mimetickou hru a klíčové pro dramatickovýchovnou práci s dětmi. Tuto dvojdomost pokládá J. Provazník za důležitou pro poznávání podstaty divadla.
Co se dítě učí o divadle mimetickou hrou? Má např. příležitost vyzkoušet si na sobě, co znamená vytvářet fiktivní svět, příležitost se seznamovat s jazykem divadla, přímou zkušeností zjišťuje, jaký rozdíl je mezi prezentací a reprezentací nějaké postavy. Poznává, co je podstatou této reprezentace, a zjišťuje samo na sobě, jaké prostředky musí mít herec, aby mohl postavu vytvořit. A jak důležitou roli hrají také vnější faktory, podoba a věk hráče/herce atd.
Když se dítě učí používat mimetickou hru, je to příležitost naučit se pracovat s fikcí a přitom chápat, že se nemusí stát jejím otrokem. Dítě, které se může podílet na vytvoření divadelního díla, se učí fikci spoluvytvářet a nejen ji nekontrolovaně konzumovat, např. před TV obrazovkou nebo před obrazovkou počítače.
J. Provazník v závěru položil otázku, v jaké podobě, v jakém kontextu a s jakým záměrem lze využívat mimetickou hru při poznávání divadla. Klasickým typem je inscenační práce, díky níž se děti osobnostně a umělecky rozvíjejí, důkladně se seznamují s různými složkami divadelní práce a poznávají prakticky všechny typy komunikace. Jiným typem jsou edukační, výukové programy (dílny, workshopy) ke konkrétní inscenaci nebo programy zaměřené na různé aspekty divadelní tvorby připravované divadelním odborníkem, pedagogem, které jsou běžné např. v Německu, ve Velké Británii, ale které se objevují čím dám tím častěji i u nás (často i zásluhou absolventů katedry výchovné dramatiky DAMU).
Mimetická hra může být také efektivním nástrojem k poznávání divadelních osobností nebo i učiva z dějin divadla. Specifickou podobou je tzv. divadlo ve výchově a vzdělávání (Theatre in Education) - hybridní jevištní útvar, který patří mezi participační produkce, v nichž je návštěvník nejen divákem, ale i aktivním účastníkem.
Na závěr J. Provazník připojil poznámku, v níž formuloval, proč aktivní setkávání dětí a mladých lidi s mimetickou hrou pokládá za přínosné nejen pro učení o divadle: Mimetická hra rozvíjí u dětí důležitou schopnost vnímat a rozlišovat fikci a realitu jako dva světy. Počítače, televize a další média pracující s fikcí děti zahlcují od rána do večera, a přitom děti, které nejsou vedeny k tomu uvědomovat si rozdíl mezi realitou a fikcí, mají malou šancí se jim bránit, bránit se i nevkusu či skryté manipulaci.
K. F. Tománek: Jaké místo má dnes dramatická výchova na ZŠ a SŠ? Existuje praktické uplatnění pro naše absolventy DAMU? Dramatickou výchovu vnímá K. F. Tománek jako smysluplnou, proč se tedy nedaří ji prosadit do vzdělávacích programů?
J. Provazník: Naši absolventi se uplatňují zejména na základních uměleckých školách, ale postupně i na některých ZŠ či na SŠ, pokud se škola rozhodne aktivně zařadit dramatickou výchovu do svého školního vzdělávacího programu. Ve výhodné pozici jsou absolventi dramatické výchovy, kteří mají i další aprobaci, ti se uplatňují i v základních školách velmi dobře. Učit dramatickou výchovu jako předmět na základní škole je ale náročné. J. Provazník zmínil program Obecná škola, v němž byla dramatická výchova jako povinný předmět. Tento projekt se sice v 90. letech slibně rozběhla, ale po několika letech učitelé zjistili, že učit dramatickou výchovu není snadné, že je k tomu potřeba kromě odborné výbavy i jisté nadání. Proto mnohé školy od programu Obecné škola časem upouštěly. Dnes už je ale situace lepší než v 90. letech díky tomu, že obor, byť v podobě doplňujícího oboru, ukotven v rámcových vzdělávacích programech. A také tím, že dnes už jsou k dispozici např. naši absolventi nebo absolventi ateliéru v Brně na JAMU apod.
R. Marušák: Doplnil J. Provazníka v tom smyslu, že v současné době se vede diskuse o pojetí uměleckého vzdělávání na školách, učí se tradičně hudební a výtvarná výchova. Cílem je, aby dramatická výchova byla rovnoprávná s hudební a výtvarnou výchovou tak, aby škola měla možnost si zvolit, který z uměleckých oborů si vybere. V současnosti se vede také diskuse o tom, proč není v nabídce i pohybová výchova (nikoliv ve smyslu sportovním, ale uměleckém).
J. Provazník: Připomněl, že tato pozice dramatické výchovy, resp. divadla souvisí i s tím, že od konce 18. století divadlo nefiguruje (na rozdíl od výtvarné a hudební výchovy) jako součást školní výuky – po té, co byly zakázány divadelní produkce v jezuitských školách a divadlo hrané dětmi bylo vytlačeno prakticky na dvě století (do 90. let 20. století) do pozice volnočasových, zájmových aktivit.
D. Svobodová: Do jaké míry J. Provazník a katedra výchovné dramatiky vnímají i nové trendy, jako je např. site specific, alternativní divadlo? Máte nějaké programy, které tyto typy produkcí do sebe vstřebávají? A druhá otázka: Jak se myslí na děti, které se nechtějí zapojovat do mimetické hry, protože na to např. nemají povahu? Myslí se na ně?
J. Provazník: Když se s dětmi pracuje v rámci dramatické výchovy, tak i děti, které nejsou průbojné apod., mají šanci se v rámci divadla uplatnit. Divadlo nabízí široké pole využití a působení – samozřejmě pokud se s dětmi pracuje citlivě a kvalitně. Obor je v současné době velmi otevřený, není nasměrovaný jen na „klasickou činohru“, vždy záleží na tom, jak je učitel tvořivý. Existují i pedagogové, kteří dělají s dětmi site specific.
J. Hančil: Poznamenal, že pokud vstupuje do hry „ten dospělý“, tak často pro děti hra končí. Je především na pedagogovi, aby to tomu nebylo.
J. Provazník: S názorem doc. Hančila vyjádřil souhlas a poznamenal, že ještě důležitější je to u předškolních dětí. Tam může necitlivá intervence nebo necitlivé vedení dospělého hru zcela ukončit. Naproti tomu kvalitní pedagog dramatické výchovy může velmi dobře navázat na to, co je pro nejmladší děti zcela přirozené, a může tak jejich schopnost hrát „jako“, vstupovat do mimetické hry cíleně a tvořivě rozvíjet. J. Provazník sám pracoval řadu let s pěti- až šestiletými dětmi, takže tento názor může jen potvrdit.
Počet členů UR: 23
Počet přítomných členů: 18
Nadpoloviční většina všech členů: 12 (UR je usnášeníschopná)
Skrutátoři: Štveráková, Svobodová
Pro 17
Proti 1
Zdržel se 0
Závěr: UR DAMU vyslovila svůj souhlas, aby řízení ke jmenování profesorem doc. Jaroslava Provazníka v oboru Dramatická umění pokračovalo před uměleckou radou AMU.
1) D. Svobodová jako předsedkyně UR připomněla, že další zasedání UR DAMU se bude konat ve středu 7. 6. 2017 od 14.30 hod. Na programu budou dvě řízení ke jmenování profesorem, a to doc. Zuzany Sílové a doc. Ondřeje Nekvasila.
2) D. Svobodová znovu připomněla (tak jako již na minulém, listopadovém jednání UR DAMU), že se v rámci změny zákona o VŠ mění různé interní předpisy, a to i fakultní (statuty apod.). Aktuálně je v procesu schvalování změna statutu DAMU (nyní ve fázi právní kontroly); na základě změny tohoto fakultního dokumentu bude DAMU připravovat revize dalších interních předpisů, které se na statut DAMU vážou. Děkanka DAMU bude kontaktovat ve věci revize těchto předpisů členy UR DAMU mailem a bude možné dokumenty připomínkovat. Speciálně D. Svobodová upozornila na dva zásadní dokumenty z pohledu práce UR, a to na aktualizaci jednacího řádu UR a také pravidel habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, a vyzvala členy UR DAMU, aby se těmto interním předpisům zvláště věnovali. Úpravy všech relevantních interních předpisů by měly být dokončeny do 1. září t. r.
Zapsala: Ing. Iva Štveráková
Schválili:
Mgr. MgA. Doubravka Svobodová, děkanka DAMU, v. r.
prof. Karel Makonj, předseda Akademického senátu AMU, v. r.
20. června 2017
Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Karlova 26
116 65 Praha 1
IČ: 61384984, DIČ: CZ61384984
ID datové schránky: ikwj9fx
Kontakt pro média
MgA. Tereza Došlová
tel.: 736 149 000
e-mail: tereza.doslova@damu.cz